Back in time: Spring random

Ahoj. Až se stydím jak je to dlouho, ale jsem zase tady. Beru to trochu jako experiment, protože vůbec nedokážu identifikovat, jaký mám vlastě ještě vztah k blogování, ale už tam asi není ta vášeň co na začátku. Je za tím asi víc věcí.
Například stav blogové scény, myslím tím, že je přesyceno a mám pocit, že v záplavě mnohem větších, sponzorovanějších a atraktivnějších blogerů ty moje výlevy trochu postrádají smysl. Je to i v tom, že tenhle ročník ve škole byl asi nejnáročnější vůbec. Byla jsem ráda, že jsem si ve škole oddřela svoje, po škole dělala věci do školy, pak jsem místo večerníčku z posledních sil zašla do posilky a doma padla do posele a do 3 minut usla. Na blog pak nebyl čas ani energie. Taky nebylo o čem psát, protože kdo bude neustále dokola číst že se jen učím, cvičím a v pauze se stačím najíst něčeho nefotogenického. Jediné fotogenické jsou dortíčky z kavárny, ale nemůžete přeci vypadat, že se svojí postavou jíte jenom po kavárnách (to berte prosím s nadsázkou). No a taky jsem se změnila já.

Zdá se mi, že se v tomhle období života hodně měním, moje názory, preference, zájmy. Blog jsem začala psát, protože mě bavila móda, ale neměla jsem tolik peněz, abych mohla držet krok s jinými blogerkami. Neměla jsem oproti nim technické vybavení, ani jsem neuměla pracovat tak dobře s editory, s blogerem atp. Pak jsem měla v mých očích asi nejlepší blogerské období. Byla jsem v druháku na vysoký, spokojená, měla jsem nejlepší blogerskou kamárdku, která mě hodně motivovala a pomáhala mi. Ale už mi chyběl vztah. V zápětí se objevil Viking a naše světy se začaly prolínat. Díky němu jsem začala chodit do posilky a většinu času jsem trávila s ním (a loni taky s bakalářkou a státnicema). Dneska už mě víc než móda zajímá fitness a radši dám peníze na dobrý jídlo a permici  a do naší společné budoucností (třeba si koupím hezký povlečení nebo toustovač) než jen do hadříků, které by mě těšily pár okamžiků, než by vyšly zase z módy. Móda a blogování už je pro mě spíš pozlátko, je to pěkné, líbí se mi to, závidím některým ženám/blogerkám jaké kousky mají, jak jim to sluší, kam se díky bogu podívají a co zažívají. Pro mě to ale není dosažitelné a upřímně už po tom ani tolik netoužím. Radši si zaplatím za možnost pracovat na sobě, rozvíjet se, do něčeho co vydrží a je smysluplné. Loni jsem si třeba udělala kurz výživového poradenství a i když jsem si za těch 9.000,- mohla koupit spoustu hader nebo 2 kabelky od Rebeccy Minkoff, jsem ráda, že jsem je investovala do něčeho smysluplnějšího.
Doufám, že na vás článek nepůsobil moc negativně, chtěla jsem jen popsat co cítím a jak teď blogování vnímám. Článek je jinak věnovaný střípkům z jara, které se tou dobou nedostaly do článku, protože jich bylo málo a protože jsem neměla čas. Ale určitě se vám bude líbit! (aspoň ty kytičky z flóry, které trumfnou i Holandsko!)


(Procházka po flóře, Halenka, kabelka a baleríny H&M, kalhoty F&F)






Nejkrásnější tulipány z flóry, doporučuji vám jet se na ně příští jaro podívat!




Když máme výměsíčí (chápej něco jako výročí, ale každý měsíc), dělám vikingovi lívance na snídani a nejlepší jsou s tvarohem a jahodama!)


Jsem posedlá. Pho bo je teď asi moje nejoblíběnější jídlo a mohla bych ho jíst snad každý den, zvlášť od doby, kdy v Liberci otevřeli Street PHO! Pokud si do Liberce plánujete udělat výlet, tak tohle je jedna z fajn restaurací v centru, kam zajít. Pozor ovšem, tahle fotka je z Prahy ze spicymama na chodově.

A další doporučení v Liberci. Kavárna Role, úžasné domácí dorty, nejpříjemnější obsluha na světě a teď nově začali dělat i sendviče. Tenhle je s kuřecím grilovaným masem, sázeným vejcem, skvělým dresingem a zeleninou. Vynikající!


Matcha je moje nejoblíbenější věc po běhání!


Nejlíp se pracuje když se máte na co koukat a tyhle kytičky byly nádherný!


A náš kocour Vašík, asi jediná fotka, kdy se při cvaknutí spouště nepohnul a nerozmazal se mi :D