18. května 2018

Vyhoření

6_03
Přeji hezký pátek. I když dneska nehodlám psát o úplně veselém tématu, což si zpětně reflektuji jako trochu nešťastné, protože obvykle jsem optimista a pár posledních článků na blogu o tom asi moc nevypovídá. Učím se na státnice a mimo jiné se i v nich objevuje téma vyhoření. To je stav objevující se často u pomáhajících profesí a lidí, kteří pracují s lidmi. Může se projevovat depresemi, vyčerpáním, únavou, úzkostí, zhoršením paměti, pozornosti nebo spánku, dále nespokojeností, neschopností uvolnit se a tak dále. Nedávno mě ovšem napadlo, že i u sebe pociťuji některé příznaky a tak jsem začala přemýšlet nad vyhořením u studentů.
Připadá mi, jako by spousta lidí vnímala studium jako jeden velký flám, kdy si student dělá co chce, má kapesné od rodičů a žije si jak pán. I když přiznávám, že studium poskytuje mnoho výhod a bývá to jedno z nejlepších období životů mnoha lidí, je to i období velice náročné. V zásadě jste 5 let prakticky bez peněz, prakticky celou dobu sdílíte prostory a vybavení se zcela cizími lidmi (kolikrát každý rok s někým jiným a ne vždy je to snové soužití). Studium kolikrát zabere víc práce než "opravdová" práce. Nejen že sedíte každý den celý den na přednáškách (my jsme je měli celých 5 let povinné), ale po škole pak ještě dál pracujete na školních věcech. A občas chcete mít třeba i osobní život, možná i mnohem víc než kdokoliv jiný, protože jste v tom věku, když už máte trochu rozum a svobodu, ale ještě nejste staří, aneb, z pohledu dvacetiletých, ještě vám není těch hrozných 30. 

No a teď jsem tady na konci studia, přede mnou poslední zkouška, tedy státnice. A velký kámen úrazu. Psychologie mě vždycky zajímala a bavila, ale teď vůbec nevím co budu po škole dělat. Systém, který je v psychologii nastavený mě odrazuje. Učit se na státnice mě odrazuje, a to nejen proto, že učit se nechce skoro nikomu, ale protože mi to, co se musím naučit, nepřijde využitelné, smysluplné. Vadí mi, že se vlastně učím jen pro účel složení zkoušky a ne proto, abych opravdu něco uměla. Abyste to pochopili, vůbec mi nepřipadá, že by v mých schopnostech bylo po absolvování bakaláře opravdu o tolik víc, abych se mohla kvalifikovat jako magistr v daném oboru, natož abych dělala něco v praxi. S tím tedy souvisí i to, že psychologové jsou chudí a když si chce někdo vydělat, poskytuje kurzy, své zkušenosti a dovednosti. A když chcete v psychologii pracovat, tak nestačí 5 let studia s praxemi, které nabízí, musíte mít právě ty kurzy. A to ani nemluvím o psychologii klinické. To je spíš mučednictví. 

Tak jsem z toho trochu smutná, demotivovaná, možná i trochu znechucená a nevím co se sebou. Nejradši bych na půl úvazku profesionálně blogovala (pro což zřejmě nemám takový talent, čas a finance jako jiné blogerky) a z půli chovala perličky. Každý den jsem po chvíli učení vyčerpaná, nic mi v hlavě nezůstává, a to jsem byla schopná se na zkoušky po chvíli tréninku naučit za 3 dny intenzivní práce. A do toho všeho jsme vypustili posilku, protože na to není čas ani energie a s jídlem to jde pomalu taky z kopce, což mě vytáčí ze všeho nejvíc, protože si tím kazím zdraví, návyky a životní styl. Jen kvůli jedné zkoušce, která nebude vypovídat o mých schopnostech a nejspíš ani znalostech. A taky je mi líto, že mám psychologii opravdu ráda a šla jsem ji studovat s určitým cílem a teď jako by to bylo pryč a připadá mi to jako zrada. Zrada od školy a systému, zrada ode mě samotné a jen závidím těm holkám, co třeba studují PR, marketing a podobné obory a mohou se uplatňovat už během školy a jen se postupně ujišťovat o tom, jak skvěle si vybraly a jak moc je to baví. Opravdu se cítím vyhořelá a jen doufám, že vy ostatní ne.
6_10

6_01

6_04

6_05

6_02

6_07

6_06

6_08
Dress: Zoot.cz  /  bag: H&M  / shoes: Converse via eobuv (možná získáte slevu díky ona dnes)



2 komentáře :

  1. Máme to stejně.skola mi vzala kus zdraví a stala mě hromadu peněz. Přinesla stres a žádnou možnost se těšit na budoucnost. Protože jako právník, po tolika letech usilovne dřiny, budu pracovat za pár šupu a budu vrchní podržtaška. Občas si říkám k čemu to všechno je, zda to za to stojí. Zda ty nervy v kyblu se vyrovnají tomu pocitu, až budu mít Mgr. Titul (anebo taky ne, protože u nás na škole žádná jistota není.. A to mě děsí nejvic. O tolika letech života rozhodne jedno blbé F) ..

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně jak píšeš. Připadá mi, že se navíc dnes vzdělání posunulo tím směrem, že pro některé nadané, talentované a opravdu chytré lidi je dnes výhodnější vysokou školu nestudovat a jít raději do praxe hned po střední škole nebo během prvních let na vysoké. Vysoká škola je dnes z mého pohledu spíš pro průměrné (nic proti nikomu), samozřejmě kromě určitých oborů jako jsou medicína, právnická, přírodovědecké obory apod. Ale bohužel je fakt, že vysoká škola dnes obvykle nevybaví studenta tím, co by měl umět když jde do praxe a navíc těch studentů každý rok vypustí tolik, že se ani nedivím, že studenti mají problém si najít práci. Ale to už by se tu asi rozběhlo nové témata :D Teď už to prostě jen musíme "dotrpět" a pak se podívat do očí novým výzvám, jako třeba najít si práci, nebo přežít s 15 tis. měsíčně a ušetřit z toho na auto na barák a na kurzy, bez kterých ani těch svých 15 tis. nedostanu :D

    OdpovědětVymazat

Thank you for every single comment <3