Vyhlašuju válku prokrastinaci!

Krásné úterý. Přemýšlím o čem psát dnešní článek. Včera jsem byla v takové zvláštní náladě, kdy se mi nic nechtělo a cítila jsem kolem sebe neviditelné překážky. Zdá se, že to má něco společného s prokrastinací, jedním z nejrozšírenějších nešvarů naší generace. A taky s něčím, co bych asi nazvala sociální fóbií. Snažím se s tím prát, ale prohrávám a přemýšlím, kolik z vás už takový den nebo i delší období prožilo. Nad čím přemýšlet nemusím je to, kde se ta nechuť cokoliv dělat bere. Je to začátek školního roku a to, že se mi připomíná co všecno se na mě letos valí. Nejdříve vždycky začnu přemýšlet nad drobným krůčkem, pak se snažím zasadit ho do celkového úkolu a pak si uvědomím jeho šíři a množství práce, leknu se a upadám do té známé prokrastinace. Pak si řeknu, že s tím musím něco dělat a tak si připravím časový plán, načrtnu kalendáře, data, množství práce a tím skončím. Je fajn mít plán, ale ještě víc fajn by bylo, kdybych ho včas začala plnit a ne odsouvat jednotlivé úkoly na potom. Včera jsem si takový plán udělala a pak už se jen koukala na několik dílů her o trůny a přemýšlela o své nechuti, snažila se donutit k nějaké práci ale nešlo to. Proto vyhlašuju boj prokrastinaci, dneska půjdu do posilky a přečtu si 3 státnicový otázky! Co vy a prokrastinace, je to i váš každoroční strašák?

All: H&M  /  shoes: Deichmann