20. dubna 2018

Emocionální nahota

2_01
Krásné páteční ráno. Vůbec nevím, o čem psát. V hlavě mám pár různých témat, ale ani u jednoho si nejsem jistá, jak ho uchopit nebo jestli ho vůbec poslat do světa. Je to takové to když se vám v životě míchá spousta věcí, především emocionálně silných. Mě čeká pár složitých zkoušek, přejíždím mezi různými prostředími a v každém je něco jiného. No už jsem se trochu rozepsala, tak přeci jen jedno z těch témat nakousnu. Emocionální nahota.
Dnešní svět je poměrně zvláštní. Připadá mi, že většina lidí se nepozastaví nad tím, že denně na sociálních sítích buď sdílíme nebo hledíme na polonahého kdekoho, vidíme nebo ukazujeme co nakupujeme, jíme, jaké značky čeho všeho používáme, s kým se stýkáme, jak to vypadá u kdekoho doma. Na druhou stranu jsou ale tabu naše emoce, které prožíváme. Kolikrát už jsem zažila, že nějaká blogerka, youtuberka nebo známá osobnost přiznala, že je několik měsíců po rozchodu, a že se jí to dařilo před světem dobře skrývat. Je to dvojsečné, chápu, že emoční bolístky, tento druh intimity, rozpady vztahů a tak dále jsou bolestné a otevírat je bolí. V dnešním světě už se ale opravdu sdílí vše a zdá se mi, že se pak právě z těchto situací stává tabu a kromě stresu, který zažíváme kvůli práci, škole, vztahům a tak dále si ještě přiděláváme stres s tím, aby třeba neuniklo, že jsme na někoho naštvaní, že nám někdo ublížil, že nám nevyšel vztah. Ne jinak, nechceme aby se někdo dozvěděl, že za super selfie, kterou prezentujeme na sociálních sítích, je pak zbytek dne ve znamení pláče, že sdílíme krásné spodní prádlo na holé kůži s celým světem (s nadsázkou), ale nechceme říci, že je nám na prd, že prožíváme bolest, že bojujeme se samotou, s obavami, se stresem, že jsme bezmocní a tak dále. Já jsem třeba poslední dobou vyčerpaná, ve stresu a v obavách. Přesto ale musím fungovat, protože mě čekají zkoušky v autoškole a státnice. A potom hledání práce. To mi pak na klidu moc nepřidává. Ovšem ještě na stranu třetí, nemůžu se utápět v depresích a jen se zabývat tím špatným, jsou i dobré dny, nebo jsou spíš některé utlumenější, kdy na ty věci tolik nemyslím, nebo se dějí věci hezké a na chvíli zapomenu. Jsou chvíle, kdy mám práci a nedovolí mi to myslet na ty smutné nebo těžké věci. A pak jsou chvíle, kdy to řešit musím a nevyhnu se tomu a fyzicky cítím, jak mě to uvnitř svírá, jak mi buší srdce, jak nemůžu ten stres dostat ven.

Teď tu jsem. Teď tu jsem emocionálně nahá před všemi, kteří si tento článek přečtou. Zajímalo by mě, co si vy myslíte o tématu emoční nahoty a o tom, jak je vnímáná v dnešní době, době sociálních sítí a jaké by podle vás měla mít místo. Nebo jestli by i některé jiné aspekty života neměly být ponechány více v soukromí.

2_03

2_08

2_09

2_06

2_04

2_02
Cardigan, shirt, bag: H&M  /  pants: F&F  /  shoes: Puma  / sunglases: C&A

6 komentářů :

  1. Hele každý má trápení, starosti, stresy a myslím, že není za co se stydět a je úplně na každém jestli chce to vykřičet do světa ať už vlivem sociálního prostředí a nebo sám za sebe, či nechce. :) Nicméně ty nahotinky, jak na ně narážíš za mě úplně ok nejsou, na druhou stranu ale pokud se chtějí pochlubit a je jim to jedno tak ať... pak je to na jednu stranu možná pro ně i mínus, že člověk z nich uvidí všechno, možná pak spíš u chlapů. Do dnes si pamatuji ty bravíčka a tak, kde bylo psané, že míň oblečení na sobě, tím míň fantazie pro pánské pohlaví. :) Nevím, co na tom tedy je pravdy, ale možná na tom něco bude.
    Jinak práci taky hledám...

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář a názor. Je vidět, že tyhle otázky mají nejen dvě strany, jako mince, ale asi tisíc. Je pravda, že já sama sleduju fitness účty na instagramech a ráda se podívám, jak bych mohla vypadat a motivuje mě to makat. Pak si ale nejsem jistá třeba tím, kde by měly být hranice fotek třeba z dovolených, protože plavkový tanga v plné parádě na instagramu mi opravdu přijdou kolikrát dost přes čáru. No je to opravdu složité. Ale to hlavní gró asi mělo být o tom, jestli se za chvíli nestane z emocí tabu a to teď asi taky nikdo říct nedokáže.

    OdpovědětVymazat
  3. Luci, moje emocionální stabilita je taková, že jsem se při čtení tvého článku rozbrecela v tramvaji :D más pravdu. Já svoje pocity s emoce nedokážu světu sdělovat. Nedokazu o nich mluvit ani s rodiči, s přítelem či s kýmkoliv jiným. Včera se mi to trošku povedlo s tebou, takže jsem se díky tomu naladila na uknouranou vlnu a od vcera jsem taková emotivní :D na druhou stranu se ani moc nedivím, že lidi nesdílíssvoje emoce. Když se pohybujes v online světě tak vždycky musíš počítat s tím, že tě někdo čte, někdo o tobě aspoň trošku mluví - i kdyby to byly jen spolužačky .. A daleko lepší je když rype do toho, jaké tričko sis koupila, než když řeší, že ses případně rozešla a vymysli nesmyslné teorie popř. Mají tendence te utesovat :) Někdy ten vnitřní boj člověk musí vyřešit sám v sobě a následně to ventilovat. Na druhou stranu být absolutně bez emocí nebo je dusit v sobě, taky není řešení :)

    OdpovědětVymazat
  4. A ještě k těm nahotinkam - v tomto jsem puritan.nahota podle meho na sociální sítě nepatří, pokud dana osoba není celebrita, modelka,fitness trenérka...nedokazu si představit, že bych někde šála fotku v tangach a pak si šla hledat seriózní práci.pro mě to je nemyslitelné. Na internetu se ukládá všechno a vždycky na tebe někdo něco vystoura ať už chceš nebo ne. Navíc jsem zastáncem toho, že bych chtěla, aby mě spíše lidi brali podle toho, jak jsem schopná, inteligentní, co umím, než podle toho, že mám na sociální síti vystaveny prsa a zadek :) ale v tomto ohledu jsem hrozná konzerva, no :D

    OdpovědětVymazat
  5. :D ty moje konzervo, já musím říct, že s tebou úplně souhlasím. Krásně jsi to v tom komentáři vystihla a myslím, že ani není co dodávat :)

    OdpovědětVymazat
  6. V životě je to pořád nahoru a dolu. Práce a rodina je ale taková moje jistota. I kdybych o práci přišla, tak se nebojím, že bych byla dlouho nezaměstnaná. Stačí si otevřít pracovní portál , kde je takových nabídek na práci, že bych si tam určitě bez problému nějakou práci našla, i kdyby to zrovna nebylo přesně podle mých představ, tak na nějakou dobu, než bych si našla něco lepšího, by mi nevadilo dělat cokoliv.

    OdpovědětVymazat

Thank you for every single comment <3