4. května 2018

Jak je to s neúspěchem?

4_03
Krásný pátek. Dnes mám pro vás fotky z neděle, kdy byly krásné letní teploty. Tak jsem vytáhla šortky, lehké tričko a, bohužel, i tyhle krásné baleríny, které mi udělaly takové puchýře, že ještě teď nemůžu pořádně chodit! Ale neříkám, ty baleríny za to nemůžou, jen moje blbost!

Posledních pár dnů mi v hlavě vrtá jedna myšlenka, a to téma neúspěchu. Abych pravdu řekla, nejsem na něj zvyklá! Prakticky vždycky se mi povedlo všechno, co bylo třeba (mluvím tedy především o škole).
Kromě pár zkoušek jsem většinu testů, zkoušek, přijímaček nebo státnice a podobné věci zvládla na první dobrou. Z neúspěchu mám strach a mám také nízké sebevědomí, takže dokud například látku k danému předmětu neumím podle sebe dostatečně dobře, jedu. U mě v zásadě nikdy nenastalo takové to...hmm, umím o tom říct 3 věty, to musí stačit. No ale teď si dělám autoškolu. Jak jsem čekala, testy, tedy teorie, nejsou žádný problém, ovšem jak sednu za volant, je to katastrofa. A to není názkým sebevědomím, to mi řekli už dva instruktoři.

A já teď tím pádem stojím tváří v tvář reálné možnosti selhání. Co je ještě horší je, že problém není způsoben nedostatkem snahy nebo tréninku a v zásadě to ani není něco, co bych mohla příliš ovlivnit. Kdyby jo, cvičila bych, pilovala, trénovala. Mým problémem je zmatkování. Je pěkné, když mi intruktor řekne, že nesmím tak zmatkovat, ale jak se to dělá? Jestli to někdo víte, napište mi to prosím (a ano, vím že byste ode mě, jako od budoucí psycholožky možná čekali, že tohle nebude problém).To nejhorší období už mám asi za sebou a trochu jsem se už zklidnila, ale pořád tam ten zmatek občas je a co si budeme povídat, za volantem je to docela nebezpečné! Ta představa, že ty jízdy u zkoušek nedám, mě trápí a děsí, i když vím, že napoprvé to nedá spousta lidí. Ale i tak. Na druhou stranu jsem bojovnice a aspoň se pokusím. A když to nevyjde napoprvé, tak si pobrečím, udělám (snad) státnice a zkusím to znovu. A jednou to snad klapne!

Co vy a neúspěch, jak na něj nahlížíte a popřípadě jak se s ním vyrovnáváte. Trápí vás to vůbec, nebo jste ten (možná šťastný) typ, kterému je to buřt?

4_01

4_07

4_06

4_05

4_04

4 komentáře :

  1. Ty baleríny... Ten samý případ jsem zažila dnes, vytáhla jsem nové do školy a hned mám puchýře, nové boty jsou zlo. Jinak já v autoškole také dost zmatkovala a instruktor mi řekl, že je to docela u ženských normální, že nejsem první ani poslední, ale že si musím vždy uvědomit, že se může díky mě něco stát a proto bych se měla soustředit. :) Nevím, ale na mě to docela zapůsobilo a dala jsem to. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to jsem ráda, že nejsem jedinej zmatkář :) Akorát já si uvědomuju, jak je tahle vlastnost hrozně nebezpečná, ale bohužel jsem z toho o to víc nervózní. Ale uvidíme, ještě mám pár jízd zbývá a už si (snad) začínám na ten provoz a řízení trochu zvykat a zmatkuju o něco míň :) Děkuji za povzbuzení :)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem takovej neúspěch na nožičkách.nikdy jsem neměla to, co jsem chtěla, vždycky jsme si všechno musela hrozně moc vydrit (nemyslím jenom školu). Na druhou stranu si myslím, že mi to hodně pomohlo. Dostala jsem lekci a naučila se řešit podobné situace, jít dál, i když se něco zhroutilo jako domeček z karet. Měla jsem kamarádku, která měla vždycky všechno a všechno bylo podle ní, pak se s ní rozešel přítel (poprvé on s ní) a ona to prostě nezvládla, několik let se s tím nedokázala vypořádat, protože byla v šoku, že nebyla panem celé situace. Nepřeji ti neúspěch, to vůbec? Hrozně moc ti držím palce, ať autoškola vyjde. A myslím na tebe. Na druhou stranu, pokud by to náhodou nevyšlo (snad vyjde), o nic nejde. Připraví tě to na další budouci řešení problémů... A ono je stále lepší, si poprvé "nabít pusu" teď, než třeba za 10 let nějak jinak a daleko hůř .. Takže neboj. Dopadne to dobře. A kdyby ne, o nic nejde, dopadne to dobře příště :) vidíš, já Tak stále žiju, i když jsem autoškol dělala 3x :D :)

    OdpovědětVymazat
  4. No věřím, že i já bych se po rozchodu asi úplně složila. Ale při neúspěchu s řidičákem nebo na státnicích co mě čekají v červnu bych asi nějakou chvíli probrečela, styděla bych se, ale prostě bych věděla, že musím přidat, a že to není konec světa. Jen je to nepříjemné a radši se tomu vyhnu :D Děkuji za slova útěchy a podpory :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for every single comment <3