3. července 2018

Co mi dalo 5 let studia na vysoké škole?

7_8
Krásné ráno. Dnes mám pro vás článek o tom, co jsem se naučila, získala nebo ztratila na vysoké škole a co mi obecně těch 5 let studentského života přineslo. Nepíše se to snadno, protože je toho za prvé hrozně moc, za druhé je to poměrně čerstvé a za třetí jsem to asi ještě úplně nevstřebala, přesto se do toho pustím.
    První věc, kterou prostě ze srdce nemůžu přeskočit je Olomouc. Nebýt mého studia, Olomouc bych nikdy nepoznala do takové míry, jako ji znám. Vůbec jsem netušila, že si člověk může vytvořit takové pouto s nějakým místem. Pro mě bude Olomouc navždy moje milované místo, se svými krásnými historickými budovami i parky, malebnými kavárničkami a plná života. Olomouc prostě miluji a bylo mi hrozně smutno, když jsem ji musela opustit. I tento outfit je posledním Olomouckým outfitem, a tak budu mít tohle úžasné město aspoň ještě chvilku v paměti.

    Moje studium mi dalo i vzalo mnohé. Co se týče vzdělání, vůbec si teď nepřipadám jako magistra, psycholožka, jako někdo, kdo by měl dostatek znalostí a zkušeností jít někam psychologovat, ale takhle to má prý každý a nejvíc se člověk stejně naučí až v praxi a na to se těším. Je jasné, že určité znalosti ze studia mám, to se nedá popřít, mnohem více si ale vážím těch věci, které se nedají převést do slov na papír a vyučovat. Je to způsob přemýšlení a uvažování o různých problémech, respektive o lidech a jejich problémech. Nebo lepší schopnost introspekce, tedy zkoumání vlastních prožitků, myšlenek, jejich příčin. To mi rozhodně dává možnost lepšího sebepoznání a růstu, možnost pracovat na sobě a to se mi hrozně líbí. O co jsem ale přišla, jsou rozhodně iluze. Když jsem šla studovat psychologii, myslela jsem si, že až dodělám školu, pořídím si takové Freudovské křesílko (jak já tomu říkám) a budu dělat to co Freud, tedy psychoterapii. Realita v tomhle oboru je ale úplně jiná, mnohem složitější, delší a především finančně velmi náročná.

    Další vlastnosti a dovednosti, které jsem získala díky škole jsou například houževnatost. Během studia musíte dělat hroznou spoustu nezábavných, a mnohdy i z pohledu studenta nesmyslných nebo zbytečných, věcí. Máte deadliny, nejen pro seminárky, ale hlavně pro bakalářky a diplomky, spolu s nastavenými požadavky na délku, formální i obsahové vlastnosti práce, citační normy atd. Máte sice zkouškové, a kdo ho zvládne fakt rychle, tak může mít i skoro 3 měsíce volna, ale když se vám termín zkoušek nehodí, máte smůlu, nikdo vám je nepřesune. To samé, když se vám třeba zkouškové termíny navzájem kryjí, prostě si to musíte zařídit. Je to skvělá příprava na dospělý, pracovní život a kdo chce uspět, musí občas zatnout  zuby a prostě makat. Je pravda, že po těch 5 letech už jsem byla na konci studia dost vyčerpaná a demotivovaná, ale nezvdala jsem to, a to je hlavní. To je to, co mám z části v sobě a z části něco, co mi vysoká škola dala.

    Kromě houževnatosti je tam taky osamostatnění, postupný (nebo pro někoho i úplný) odchod z domova od rodičů. Naučíte se žit sami. Je fajn, že vám to dá poměrně dost volnosti, ale nese to i ranec zodpovědnosti. Za sebe, za to, že zaplatíte nájem, že se najíte, že zvládnete bydlet se spolubydlícími, uklízet si po sobě a mnohdy i po nich, naučíte (nebo nenaučíte) se řešit konflikty, možná se párkrát spálíte při sepisování a hlavně vypovídání smluv apod. Ale zase potom v dospělosti, jako když najdeš a o to víc si můžete vážit rodinného krbu nebo vlastního, samostatného bydlení.

    Pro mě studium na vysoké znamenalo trochu i zbavení se strachu z cizícho a cizích lidí. Lidi jsou lidi, někteří jsou šíleně fajn, jiní vás budou štvát, v některých najdete důvěrníky, u jiných se zklamete, ale tak je to všude. Důležité je naučit se nechat jít ty, kteří už ve vašem životě být nemají (a rozpoznat takové) a vážit si těch, kterým můžete důvěřovat. Já jsem během studia (a nejen ze školního prostředí) potkala úžasné lidi a doufám, že se s nimi budu vídat až do konce života. Pro mě osobně byla třeba základka utrpením, střední škola o něco méně, ale vysoká škola byla úžasná. Ono hodně vymizí hodnocení, které umožňuje srovnávání a jen to udělá vážně hodně. Navíc jste v prostředí s lidmi na stejné nebo podobné inteligenční úrovní a máte podobný zájem v tom, co studujete.

    Co mi dokončení studia na vysoké škole definitivně vzalo, je dětství, naopak se stanete dospělými, alespoň formálně, protože od té chvíle jste schopni se sami živit (nebo byste měli být, pokud nejste vychytralí vyžírkové). Je to trochu strašidelné, ale naštěstí na to nejsem sama. I pro takovou ustrašenou duši, jakou jsem já, je to zároveň vzrušující a těším se na to, co přijde. Minulý týden jsem strávila v Chorvatsku (naposledy jsem byl u moře po dokončení prváku na vysoké, tak mi to připadá skoro symbolické). Vybaluji a snažím se uspořádat svůj olomoucký život, který jsem si přivezla do Liberce (rozuměj hromady a hromady věcí). Za chvíli mě čeká promoce, shánění práce, úřad práce a na konci tohoto procesu snad práce samotná. Wow, dospělý život a konec školy je vážně tady.

    Co dalo studium vám a pokud jste ještě studium neukončili, co od něj a od dospělého života očekáváte? Hrozně by mě to zajímalo.

7_2

7_1

7_4

7_6

7_7

7_9
Šaty: Zoot  /  kabelka, boty: H&M

2 komentáře :

  1. Hezký shrnuto, Luciku. Mě výška vzala můj optimismus a naopak že mě udělala věcné nervozniho naladoveho tvora. Na druhou stranu od té promoce cítím, že ze mě spadl obrovský balvan a i když život není Jednoduchy a člověka čeká obrovská zodpovědnost, já se na to těším. Jsem zvědavá, klidná a těším se na nové začátky.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji :) Taky to tak mám, jsem zvědavá co přijde, co se stane a jak to bude :)

    OdpovědětVymazat

Thank you for every single comment <3