Hodinky jako doplněk, hodinky jako šperk

Ahoj. Dnes mám pro vás připravený článek o hodinkách. Od doby, co jsem začala pracovat, jsem se mimo jiné začala zajímat o větší udržitelnost, minimalismus v módě i jinde, ekologii, přírodní kosmetiku a tak dále. Začala jsem také trochu přehodnocovat svůj styl, přeci jen už jsem nastoupila naplno do pracovního života, kde je dresscode zřejmě trochu méně rozmanitý než byl během studentských let. Velikou změnou je samozřejmě také šíře rozpočtu, kterou nyní můžu do šatníku "investovat". Protože jsem se v létě rozhodla, že se pokusím vyžít s šatníkem, který by se dal označit pojmem capsule wardrobe, začala jsem se více zajímat o doplňky, které by pomohly relativně neutrální a v počtu kousků omezený šatník doplnit a více definovat můj osobní styl. Prvním doplňkem, který mi tak padl na mysl, byly hodinky, které jsou perfektním příkladem skloubení funkčnosti a stylu.

Moje Pandora - update

Ahoj. Dnes mám pro vás článek o mé Pandoře. Přibližně před dvěma lety jsem v tomto článku psala o mé první Pandoře a mém názoru na tuto značku a šperky. Ve stručnosti je stále můj názor na Pandoru takový, že je to drahá záležitost a tyto šperky jsou podle mě vhodné zejména jako symboly něčeho vzácného. Můj první náramek jsem si přála za bakalářské státnice, jako symbol toho, že jsem něčeho dosáhla. Jaký je příběh tohoto náramku? Čtěte dál

Co mi dalo 5 let studia na vysoké škole?

Krásné ráno. Dnes mám pro vás článek o tom, co jsem se naučila, získala nebo ztratila na vysoké škole a co mi obecně těch 5 let studentského života přineslo. Nepíše se to snadno, protože je toho za prvé hrozně moc, za druhé je to poměrně čerstvé a za třetí jsem to asi ještě úplně nevstřebala, přesto se do toho pustím.

Random post

Krásné nedělní ráno. Dnes mám pro vás random post s různými střípky z mého předstátnicového života. Slovo "předstátnicové" jistě samo dobře vysvětluje mou pauzu na blogu a zaplať bánbůh, že už je tohle období pryč. A pokud jste to chtěli vědět na jisto, tak ano, ty státnice jsme spolu se spolužáky všichni zmákli (a jestli tenhle článek někdo z mých spolužáků čte, tak ještě jednou gratuluji).

Vyhoření

Přeji hezký pátek. I když dneska nehodlám psát o úplně veselém tématu, což si zpětně reflektuji jako trochu nešťastné, protože obvykle jsem optimista a pár posledních článků na blogu o tom asi moc nevypovídá. Učím se na státnice a mimo jiné se i v nich objevuje téma vyhoření. To je stav objevující se často u pomáhajících profesí a lidí, kteří pracují s lidmi. Může se projevovat depresemi, vyčerpáním, únavou, úzkostí, zhoršením paměti, pozornosti nebo spánku, dále nespokojeností, neschopností uvolnit se a tak dále. Nedávno mě ovšem napadlo, že i u sebe pociťuji některé příznaky a tak jsem začala přemýšlet nad vyhořením u studentů.

Červená a volánky

Ahoj. Dnes mám pro vás fotky s mým nejoblíbenějším svetrem tohoto jara. Musím se přiznat, že doteď jsem nemohla sehnat žádnou červenou věc, která by se mi líbila a seděla mi. Navíc se většinou držím neutrálních barev, jako černá, bílá, šedá a kapka modré. Letos mě ale tak nějak víc chytly barvy, a tak se ke mě dostal tenhle růžový kardigan a tento svetr, který jsem si zamilovala díky Lucce z A cup of style a Verče z Veronika D. Moc se mi líbil detail na rukávech i barva, a tak jsem si ho v rámci slev objednala na Zootu. Máte štěstí, protože je stále ještě dostupný a je s ještě větší slevou! Seženete ho tady. Jak to máte s barvami v šatníku vy? Jste spíš typ neutrálních základních barev, nebo si barvy do šatníku pouštíte rádi?

Jak je to s neúspěchem?

Krásný pátek. Dnes mám pro vás fotky z neděle, kdy byly krásné letní teploty. Tak jsem vytáhla šortky, lehké tričko a, bohužel, i tyhle krásné baleríny, které mi udělaly takové puchýře, že ještě teď nemůžu pořádně chodit! Ale neříkám, ty baleríny za to nemůžou, jen moje blbost!

Posledních pár dnů mi v hlavě vrtá jedna myšlenka, a to téma neúspěchu. Abych pravdu řekla, nejsem na něj zvyklá! Prakticky vždycky se mi povedlo všechno, co bylo třeba (mluvím tedy především o škole).

O přátelství

Krásné páteční ráno. Dnes mám pro vás krátký outfitový článek, který vlastně vznikl při mém výletu do Prahy za tou mojí instantní kráskou. Jako vždy to bylo skvělé setkání, i když tentokrát bylo trochu jiné. Když jsme se seznámily, my jsme se vlastně seznámily díky blogům a tomu, že jsme obě studovaly v Olomouci, většina našich schůzek se točila vlastně jen okolo toho. Focení, blogy a prohrabávání se oblečením a drogerkama. Teď to bylo jiné, mnohem dospělejší a důvěrnější setkání.

Emocionální nahota

Krásné páteční ráno. Vůbec nevím, o čem psát. V hlavě mám pár různých témat, ale ani u jednoho si nejsem jistá, jak ho uchopit nebo jestli ho vůbec poslat do světa. Je to takové to když se vám v životě míchá spousta věcí, především emocionálně silných. Mě čeká pár složitých zkoušek, přejíždím mezi různými prostředími a v každém je něco jiného. No už jsem se trochu rozepsala, tak přeci jen jedno z těch témat nakousnu. Emocionální nahota.

Jarní procházka

Krásné páteční ráno. Jaký jste měli týden? Já jsem akorát stihla v pondělí autoškolu, včera jsem šla ráno k doktorce na krev a jinak je veškerá moje aktivita založená prakticky jen na přepisování rozhovorů k diplomce a dělání pauziček mezi přepisováním. Je ale pravda, že i tak se toho odehrálo docela dost. Tak třeba jsem se stihla stát závislou na nejogurtech nebo jsem vyzkoušela veganský sýr a vím, že ten konkrétní už teda nikdy. Našla jsem trochu víc optimismu, protože už se venku probouzí jaro, můžu si vzít nový svetr a taky proto, že pomalu dokončuju diplomku. Taky jsem poprvé vyběhla a šlo to dobře.

Co bylo a stále může být

Dobré ráno. Už  mám pocit jara a jako bych se já i blog probrala ze zimního spánku. Mám to tak snad každý rok a můj blog během zimy skutečně spí. Ale určitě to znáte taky, nosím stále jeden kabát, který dokáže odrazit jak zimu tak sníh nebo déšť, čepici naraženou hluboko do čela, protože trpím na dutiny, nosím ty stejné boty a kromě toho opravdu ani nemám náladu! S jarem je ale všechno jinak. Jaro mě probouzí psychicky i fyzicky a možná to, že píšu tenhle článek, je skutečným znamením příchodu jara!

Vyhlašuju válku prokrastinaci!

Krásné úterý. Přemýšlím o čem psát dnešní článek. Včera jsem byla v takové zvláštní náladě, kdy se mi nic nechtělo a cítila jsem kolem sebe neviditelné překážky. Zdá se, že to má něco společného s prokrastinací, jedním z nejrozšírenějších nešvarů naší generace. A taky s něčím, co bych asi nazvala sociální fóbií. Snažím se s tím prát, ale prohrávám a přemýšlím, kolik z vás už takový den nebo i delší období prožilo. Nad čím přemýšlet nemusím je to, kde se ta nechuť cokoliv dělat bere. Je to začátek školního roku a to, že se mi připomíná co všecno se na mě letos valí. Nejdříve vždycky začnu přemýšlet nad drobným krůčkem, pak se snažím zasadit ho do celkového úkolu a pak si uvědomím jeho šíři a množství práce, leknu se a upadám do té známé prokrastinace. Pak si řeknu, že s tím musím něco dělat a tak si připravím časový plán, načrtnu kalendáře, data, množství práce a tím skončím. Je fajn mít plán, ale ještě víc fajn by bylo, kdybych ho včas začala plnit a ne odsouvat jednotlivé úkoly na potom. Včera jsem si takový plán udělala a pak už se jen koukala na několik dílů her o trůny a přemýšlela o své nechuti, snažila se donutit k nějaké práci ale nešlo to. Proto vyhlašuju boj prokrastinaci, dneska půjdu do posilky a přečtu si 3 státnicový otázky! Co vy a prokrastinace, je to i váš každoroční strašák?

Photodiary #3

Krásnou neděli! Po drobné odmlce jsem zase zpátky a radši než outfitovým článek bych začala přes photodiary. Jsou to střípky ze dnů mezi Libercem a Olomoucí a důvod mé nepřítomnosti na blogu je vlastně stěhování a začátek školy, takže jsem to na blog moc nestíhala. Na jednu stranu jsem se už na začátek školy těšila a jsem ráda, že už to přišlo, jediné co mě mrzí a štve je počasí, protože snad každý den od příjezdu do Olomouce se to bez deště neobešlo. Naštěstí fotky v tomto photodiary jsou ještě z posledních pěkných dnů, na pomezí Liberce a Olomouce, prázdnin a školy.

Last summer days or not?

Dobré ráno. Nebo spíš dobré podzimní ráno? Vím, že už o tom spousta blogerek psala a vím, že to není nijak filozoficko-inteligentní typ článku, ale přeci jen mám potřebu psát o přechodu léta do podzimu.Tuhle jsme se o tom s mamkou bavily a nehledě na předpovědi počasí jsme se shodly, že léto je definitivně pryč. Indicie, které nás k tomuto tvrzení vedou jsou především chování našich koček, vůně vzduchu, první žluté listy a počínající podzimní deprese. Přitom mě to hrozně překvapilo, ta rychlost. Někdy je sice přechod z léta na podzim trochu rychlejší, přesto je alespoň nějaké období toho krásného babího léta, poslední teplé letní paprsky, teplo, světlo, sem tam ještě nějaký motýlek. Letos ale žádné babí léto nebylo a už ani nevěřim že bude. Naše kočky tomu taky nevěří, jinak by ještě celé dny a noci byly venku a ne v křesle v kočičích dečičkách. A víte, co je na tom nejsmutnější? Že tohle byly moje poslední prázdniny. Další už nebudou, bude práce a maximálně dovolená, ale porovnejte si, nejméněě 8 týdnu prázdnin v kuse, žádné povinnosti, nebo 4 týdny, v lepším případě 5 týdnu, dovolené, které musíte ostražitě naplánovat i na jiná období roku. Sbohem dětství, sbohem léto a snad zase někdy! Jak odchod léta prožíváte vy?

Off shoulder

Dobré ráno! Pro některé z vás je to druhý den nového školního roku, já ale sedím doma jako brambora (to berte s nadsázkou, práce a zábavy mám dost) a snad poprvé v životě školákům závidím, že už chodí do školy. Ne že by se mi až tak stýskalo po hodinách strávených v knihově při psaní diplomky, rychlých svačinách při nekonečných přednáškách nebo stresech ze státnic, ale chybí mi Olomouc, posilka v RCO, režim, moji kamarádi a hlavně můj viking! Chybí mi můj vlastní život.

Looking forward to..

Dobré ráno. Těším se. Těším se na spoustu věcí, třeba až se zase uvidím s vikingem, až se mi jednou v daleké budoucnosti podaří vyrýsovat svaly, až budu vydělávat, že se zítra dokopu a konečně půjdu běhat! Tento týden se ale nejvíce těším na následující dvě věci. Za prvé ve středu jedu na výstavu "The Art Of Shoes", tedy výstavu bot od Manola Blahnika. Podle Verči Tázlerové ze Stylish Coffee to opravdu stojí za to. Jste-li tedy stejným milovníkem bot či módy samotné, jako já, nebo obdivovatelky Carrie Bradshaw ze sexu ve městě, pak si kupte lístky. Výstava bude v Praze až do listopadu.
Druhá věc, na kterou se těším, nastane ve čtvrtek. Měl by mi totiž dorazit balíček z Gymsharku. To jsou ty drahý, ale naprosto úžasný legíny. Už několik týdnu (měsíců) mají beznadějně vyprodáno prakticky všechno, protože se stěhují do většího. Já jsem si tam vybrala asi 5 legín a 2 podprsenky. Vzhledem k ceně jsem se ale rozhodla, že nechci příliš riskovat situaci, kdy bych si objednala špatnou velikost a nic by mi nesedělo. Věřte, shlédla jsem snad milion review na youtube, pročetla míry, ale i tak si nejsem jistá. Proto jsem se minulou sobotu rozhodla, že než doplní zásoby, tak si objednám "jen" dvoje legíny na zkoušku, které tam zbyly ve velikosti M. Nebojte, stále to jsou legíny, které jsem si původně chtěla objednat. Podle sledovače zásilky by balíček měl dorazit ve čtvrtek, tak sebe i vás nechám překvapit, jak to dopadne. Ale prosím, držte mi palce. Mimochodem, měli byste zájem o nějakou recenzi, nebo mini haul těchto sportovních legín?
Ale dost už o mě, na co se v nejbližší době těšíte vy?

Cat power

Dobré ráno. Dnes mám pro vás slíbený outfit s cupcake tričkem. Nevypadají ty volánky jako krém? Upřímně je to pro mě trošku nezvyklý kousek, je hodně ženský a taky barevný, ale kupodivu se v něm cítím dobře. Dalším výrazným kouskem v outfitu jsou moje úžasný kočičkový sandálky z Asosu, které jsem si koupila už na jaře, ale protože mi byly vetší a s počasím to bylo všelijaké, tak se mi je do outfitového postu podařilo vyfotit až teď. Outfit ale není to jediné o čem jsem se dneska chtěla rozepsat!

Blue and stripes

Dobré ráno. Dneska mám pro vás připravený outfit s mými dvěma momentálně nejoblíbenějšími kousky v šatníku. Jsou jimi modré šortky a košilka s volánkovým detailem z H&M. Košili už jste na mě mohli vidět v jednom z jarních článků, šortky mám nově, ale prakticky za teplého počasí nenosím nic jiného (pokud nepočítám ještě legíny do posilky, haha). Miluju jejich modrou barvu, mašli v pase a hlavně to, že mi z nich netrčí půlka zadku! Košilku zbožňuju pro její něžnonst a ženskost, odráží aktuální trendy jak proužků, tak právě volánků, ale stále není moc křiklavá. Celý outfit jsem doplnila balerínkami, kabelkou a šperky z Pandory. Jak se vám outfit líbí?

Girl in Prague

Dobré ráno. Už jsou to dva týdny, co jsesm jela za svojí insantní kráskou do Prahy. Strašně dlouho jsme se neviděly a s přibývajícími dospěláckými povinnosti to pro naše častější setkávání moc optimisticky nevypadalo. Ale pak se stal skoro zázrak a Kačí se přestěhovala do Prahy, já jsem přes léto doma v Liberci a tak nebylo nic snažšího než sednout na autobus a konečně se zase vidět...a hlavně mluvit a mluvit (a občas něco vyblejsknout před tím, než se to sní).

Back in time: Spring random

Ahoj. Až se stydím jak je to dlouho, ale jsem zase tady. Beru to trochu jako experiment, protože vůbec nedokážu identifikovat, jaký mám vlastě ještě vztah k blogování, ale už tam asi není ta vášeň co na začátku. Je za tím asi víc věcí.
Například stav blogové scény, myslím tím, že je přesyceno a mám pocit, že v záplavě mnohem větších, sponzorovanějších a atraktivnějších blogerů ty moje výlevy trochu postrádají smysl. Je to i v tom, že tenhle ročník ve škole byl asi nejnáročnější vůbec. Byla jsem ráda, že jsem si ve škole oddřela svoje, po škole dělala věci do školy, pak jsem místo večerníčku z posledních sil zašla do posilky a doma padla do posele a do 3 minut usla. Na blog pak nebyl čas ani energie. Taky nebylo o čem psát, protože kdo bude neustále dokola číst že se jen učím, cvičím a v pauze se stačím najíst něčeho nefotogenického. Jediné fotogenické jsou dortíčky z kavárny, ale nemůžete přeci vypadat, že se svojí postavou jíte jenom po kavárnách (to berte prosím s nadsázkou). No a taky jsem se změnila já.